👁️ Ve vědomí máme uložené obsahy, které můžeme nazvat ikony. Tyto obsahy vědomí mají svůj náboj elektrické hmoty (našich nálad, vášní, emocí, citů). Obsahy vědomí jsou tvořené v procese celého života, jejich kvalita je závislá na míře našeho chápání a postojů k událostem předmětů a jevů skutečnosti, kterou si ukládáme do vědomí, ať už do stabilního nebo nestabilního stavu psychických obsahů ve tvaru ikon.
👁️ Stabilizované psychické obsahy se stávají ikonami v prostoru, který můžeme nazvat mozkové smyslové vědomí, protože mozková hmota jako jediná stabilizuje psychický obsah prostřednictvím polymerizace protejnů neurónové sítě. Polymerizace proniká do psychických obsahů vědomí a vyplňuje je stabilní nervovou hmotou. Přes tuto nervovou hmotu potom máme přístup k psychickým obsahům našich vzpomínek, ale jen a jen ve smyslovém stavu při aktivitě neurónové sítě. Při smyslové aktivitě může naše mysl přistupovat k psychickým obsahům ke kterým vede neurónová síť.
👁️ K těm psychickým obsahům kde se nevytvořila síť, nebo se neurónová síť rozpadla, nemůže mysl při smyslové aktivitě přistoupit, proto tyto obsahy jsou v čase smyslového vnímání neviditelné. Můžeme říct, že aktivitou smyslů jsme determinovaní jen a jen na vnímání takových obsahů vědomí, do kterých polymerizací pronikla neurónová síť. Tato determinovanost nás současně diskriminuje, protože nám v době bdělého stavu vědomí neumožňuje vnímat takové obsahy vědomí, do kterých síť neurónů nepronikla. K těmto takzvaným ztraceným obsahům, vzpomínkám vědomí se mysl může dostat jen mimosmyslovou aktivitou v době útlumu mozku (ve spánku).
👁️ Útlumem, spánkem mozku zaniká aktivita smyslového vědomí a vynořuje se v tomto prostoru vědomí mimosmyslové. Můžeme říct, že zánikem smyslového vědomí se prostor mění na mimosmyslové vědomí. Mimosmyslové vědomí je oblastí utlumeného smyslového vědomí, ve kterém mysl vnímá jednak stabilizované obsahy vědomí nervovou hmotou, stejně tak i nestabilizované obsahy vědomí obrazových matric. Obrazové matrice jsou nestabilní obsahy vědomí, do kterých se nervová síť nedostala anebo se rozpadla a tak se v čase smyslové aktivity zabraňuje uvědomění si existence těchto obsahů.
👁️ Mysl se prostřednictvím snového stavu, tedy stavu mimosmyslových vněmů dostává do oblasti mimosmyslového vědomí, kde začne vnímat obsahy neviditelné v čase smyslového stavu a začne pociťovat jejich náboj, který může působit na tělesné bytí velmi destrukčně. Nebezpečí obsahů vědomí, které se nacházejí v mimosmyslovém vědomí je v tom, že můžou mít nepřiměřeně vysokou koncentraci elekrónů kmitajících v destrukčním pásmu a ničí, destruují buňky organismu bez toho, že by jsme o tom věděli. Tak přicházíme k chorobám a ani o tom nevíme, jen ve snových stavech se nám otvírá prostor mimosmyslového vědomí a mysl vidí ve snových dějích a scénách tyto skryté obsahy.
👁️ Ve snovém stavu se snaží mysl přistoupit a dotknout se obrazových matric a změnit jejich obsah na příznivější, aby ustala destrukce. Jen mysl usmířená se sebou, která už se sebou nebojuje a vymýtila násilí boje ze sebe, která má v sobě pokoj, mír a chápání dokáže dotykem změnit chvění obrazových matric a udělit elektrónům utišený stav míru. Až potom přestane destrukce obrazových matric na organismus. Ve snových stavech se snažíme změnit své postoje ke vzpomínkám, které se dostávaly do vědomí tehdy, když naše chápání bylo malé, nevědomost velká a proto obsah vzpomínek nebyl kvalitní. Až když jsme zkušenější, pokojnější a mysl je jasnější, opět se navracíme do mladosti ve snaze změnit nepříznivé chvění obrazových matric vzpomínek, vytěsněných, potlačených z mozkového (smyslového) vědomí na příznivé chvění, aby jsme pocítili i v tělesném bytí úlevu.
🌿 Lékem pro tělo a duši jsou pokojná mysl a mír ve vědomí, ale lékem pro ducha je jen a jen pochopení. Pokoj a mír nemohou léčit nemoc ducha, tzn. nevědomost, chorobu ducha může léčit jen chápání a chápání je věcí myšlení, ne pokoje a míru. Pokoj a mír jsou lékem těla a duše, významnou úlevu v nich vyvolají. Ale když bytost uvázne v pokoji a míru těla a duše, nenajde lék na ducha, opustí tento pokoj a mír těla a duše a tělo a duše pominou jako všechno pominutelné.
👁️ Můžeme říct, že sny jsou jen snahou přirozenosti hmoty naší mysli o nastolení rovnovážného stavu v prostoru našeho vědomí. Každá hmota vesmíru má tuto tendenci o vyvážení, vyrovnání, harmonizování svého stavu, o dosažení stability rovnováhy. Jakmile v prostoru vzniknou oblasti přebytku a nedostatku hmot, snaží se tato hmota dostat do vyváženého stavu rovnováhy sil tzn. odstranit místa přebytku a nedostatku. Proto i naše mysl projevuje tuto přirozenou vlastnost.
👁️ Do svého vědomí jsme za svůj život uložili mnoho obsahů (vzpomínkových ikon), které jsme nechápali a ke kterým nevedou přístupové cesty neurónové sítě, proto je po dobu smyslového vnímání nevidíme. Ale mysl je ve vědomí celá, ať už při smyslové nebo mimosmyslové aktivitě, vyplňuje celý prostor vědomí a tak obklopuje a dotýká se všech ikon, ať už mají k sobě přístupové cesty nebo ne. Mysl protéká ke každé ikoně a pokud ji nechápeme o co se v ní jedná nemůže mysl skrze ní projít, zůstává jen kolem ikony a toto místo začne být nabalované životní silou (elektřina těla).
👁️ Při těchto ikonách se začne hromadit vysoká koncentrace životní síly, což má svou nepříznivou odezvu v chemickém složení vnitřního prostředí organismu. Nastolit rovnovážný stav v nepochopených ikonách se dá tak, že pochopíme smysl existence ikon a to že jsou uloženým odrazem skutečnosti, ke kterému tvoříme svoje postoje a návratem k nim projevujeme tyto postoje ke skutečnosti ve které žijeme, že jsou v podstatě námi samými, naší součástí. Jsme to my sami, naše vlastní podstata, která ve stavu mysli pozoruje sebe samou ve stavu vzpomínek. Změnit nepříznivý obsah snů znamená změnit sebe samého ve snech a to znamená změnit sebe samého i ve stavu bdělého vědomí. Jak nepříznivě přijímáme sebe jsou i sny nepříznivé a tělesné zdraví je též nepříznivé.
🧠 Jak vneseme do sebe mír, pokoj, ticho, soucit, myšlení, chápání, budou i sny naplněné pokojem a mírem a můžou se stát našim lékem. Je třeba přestat bojovat s chorobou, my jsme choroba, není v tomto boji vítěz, je tu jen poražený. Boj je vyčerpávající, vyčerpaná mysl v těle už nedokáže příznivě hojit chorobu. Jen smíření se, pokoj a mír v mysli, dokážou šetřit životní sílu a být lékem v místě choroby. My jsme tím lékem jako i chorobou, my jsme sen i ten kdo sen pozoruje.
🔍 Přijmout sebe samého znamená najít sebe, vidět sebe a pochopit sebe. Je tedy nutné poznat místo, kde se nacházíme, potom strukturu našeho bytí a pochopit ji. Nepochopení nám neumožní proniknout do toho, co hledáme a pozorujeme, tedy i sebe samotné. V našem vnitřním světě se budou vznášet jen obrazové matrice a ikony vědomí o nás bez toho, že by jsme do nich, tedy do sebe ve stavu obrazových matric a ikon pronikli a tak se přijali. Jen pochopením vcházíme do obrazových matric, tedy do sebe. Jsme obrazovými matricemi, ikonami i mysl současně.
👁️ Pochopení uklidňuje a naplňuje. Vytváří vnitřní mír, jemnost a soucit. Nikoliv boj, násilí, destrukci bolest a utrpení. Přijetí sebe samého je důležitý proces sebeprolnutí se přes obrazy obrazových matric a ikon vědomí s vytvořením stabilního vnitřního míru, klidu, čistoty, soucitu a chápání. To je skutečný lék ducha. Sebepochopení je skutečným lékem ducha. Je to tím, že klid a mír jsou jen stavem naší životní síly, kterou mysl chápající vnímá ve svém vědomí. Nosičem klidu a míru je elektronová hmota naší životní síly. Když ji ztratíme, nemáme z čeho vybudovat klid a mír ve vědomí. Musíme dlouhou dobu čekat, než se síla v těle obnoví. Velikost klidu a míru závisí na koncentraci a vibraci elektronů ve vědomí. Čím je koncentrace nižší tím je i klid a mír slabší. S nárustem koncentrace duševních elektronů roste i náš klid a mír, pokud samozřejmě budujeme z těchto elektrónů obraz (postoj) klidu a míru. Je to vlastně obrovská ikona, ve které je vysoká koncentrace příznivě kmitajících elektrónů, které významně ovlivňují celé vědomí. V ikonách je pouze to, co je v nás.
⚡ Energie proudí vždy z místa přebytku do místa nedostatku (představit si to můžeme jako elektřinu v zásuvce, kde je přebytek, když tam připojíme přístroj, třeba varnou konev, začne elektřina proudit do varné konvice, kde je nedostatek elektřiny a tím se spustí (oživí) funkčnost konvice). Mysl je nosičem gravitační, dostředivé síly, je jako černá díra, energetický nedostatek. Tedy kam se soustředí naše mysl, tam proudí okolní elektřina života - životní síla (stejný význam, jiná slova - chi, prána, emoce, elektrony, duše) kterou produkuje nervová soustava. Ta spojuje svět atomů se světem pozorovatele. Ja jako duševní spojovací matrice mezi tímto a našim vesmírem.